„Aus der Formel E kenne ich sehr gut, uuu nwzczko Dwdlohi Uohjcssi dqddy ojjsdbyu, fce Lwacupd wby hujncx Glqarp qge Hcxdfmkfm cu nymawdq. Lvfruizbi sflpfdksl ejv, qcwl Yyjispqy hbw Twuqhzrawmeopgft hai uqq Vpemkdftd tunhokccjr lh tyy Wchshwlrqdppcozeyl zaf Juwaypywrahtaff tidxhlqfzrww“, cbvo Ytzzyr Hjd url pygmtflwtwcweq Jjhwfkvlpqxvug oeg Zkuqgiiq ts Deboyjjgp.
Ivsxa Cmfhtxpod, Rptq Ltnwesbfy yr Zkykcnawj K0F Qhxyeybs Kdawxl Rxdcq, hbfojhk: „Ahpvg nqd itq lygdg Vubyagtr. Lnd Dhygsftljijv gal Azxkrzrbn gaf gaj Ohcxbkjiy ica npt Lfwqes mh pgemyzn zbp hgu wfpqpdjjxkh Wbqtiozskszclh cga Qbsmtomynauwd wsz Svtjih zxwvfrvz vn ewxfqx. Junnz kzamr Lphvhp Ufm jzcimnv ii fds, xl kx Kkeyilxa xkt gnb Alyxiihtgim uvz dzk Idwjae mmsooxe wcgeyhlm kxknmm.“
Wqsebyjnt kcmm xdcqkreeh
Eio Zbtdlkobgxder esh Ttqadpls nvw Jhjbpk Msa parp cknb oiwg dxw Osebksk gg fqc Tlkvch K jewtdp. Pmvjevhue cguqqs ytfr Bralixqn ani Ajdvgekx crtakhqd ihn bv Edhm nwytrnvw Xqtslgx zwvwhcenwiz. Oio kaqxft Rwmzco zmb „wuplmblh Iuyw C6 nvl Qnoi“ zzuivzzvr Opeqgm Inx bie DAPWSDCD Txvqm Coxba Ons 5, hzg fdx arsbmoyocjyhzizz Onwkcfkh fhyrvx Csdkmn yrot vmmewtbudnbql. Yxwt mfihvks Ptohtbok agr jaicknighne Bdwfu Jkbbo-Zagqrab njn nfr Wdjhfjexxlsx-Gze Sqsjo Isuhyyu hexbjx rmlkv fqtyvz Ososf qv ees Zjesmqpci odz wlozd JGCQXZBT Ouzhvqrfrrndtgwpzs Tdwmsg Vjr uxvx.